Vyplatí se vůbec štěstím zabývat? Pokud v Mužům tvrdím, shodně se Stoik, že bychom se měli zabývat pouze věcmi, na které máme dosah, patří i štěstí mezi ně?
Jak je to s tím štěstím? Je to něco, na čem pracujeme nebo něco, s čím se narodíme? Věc vnitřního nastavení nebo působení okolností?
Je to emoce, pocit. Ty se mohou měnit na základě okolností, na které vliv nemáme. Zdá se to podobně komplikované jako pokoušet se o zamilování. Buď si zamilovaný nebo nejsi.
Jistě ale existují věci, které dělám, abych dal pocitu štěstí a spokojenosti lepší podmínky. Věci, které kontrolovat mohu.
Takže, ano, existují způsoby, jak být šťastnějším člověkem.
Vím, co mě dělá nešťastným.
Často je snazší přijít na to, co nedělat, jak co dělat. Začnu tedy tím, co mě „sundává“ a čemu se potřebuji vyhýbat.
Lenost. Toto mi přináší možná chvilkový pocit uspokojení a bezpečí, ale následně se dostaví pocit promarněného času. Netřeba si to mýlit s odpočinkem. Také znám ten argument, že nás lenost vede k pokroku. V tom případě si rád podívám tvůj život plný invencí uskutečněných z gauče.
Dělám, co chci. Možná populární heslo a představa, ale ne všechno, co mi je přirozené, je pro mě dobré. Stačí si vzpomenout, kdy vás někdo vytočí v autě, co byste mu nejraději udělali. Některé naše touhy mohou být destruktivní, vedou k přežírání, závislostem atd.
Závist a pýcha, nebo pokud chcete vedlejší efekt sociálních sítí. Porovnávání se s malým světlým výsekem někoho života není cesta. Ne, že bych byl proti inspiraci nebo výzvám, které člověk převezme od jiných. To však musí jít ruku v ruce s porozuměním, co úspěch jiného člověka stojí. V konečném důsledku běží každý z nás svůj vlastní běh.
Vím, co mě dělá šťastným.
Práce. Potřebuji pracovat. Všichni potřebujeme něco dělat, překonávat překážky, zlepšovat se, dávat věcem řád. A pravděpodobně není tak důležité, jakou práci děláme, pokud ji děláme dobře nebo vidíme možnost růst v ní.
Samozřejmě, mluvím o práci, která mi dává význam a jde vstříc užitku pro jiné lidi, nejen pro mě. Úspěch v takové práci dává smysl času, který zde strávíme.
Jídlo, nebo lépe řečeno zdravá životospráva. Pocit, že jsem zdravý, schopný, silný, fit a cítím se fyzicky dobře zcela jistě hraje důležitou roli v tom, zda se cítím šťastně.
jednoduše:
neprežieram se
snažím se mít v jídle zastoupeny tuky, bílkoviny, sacharidy
voda je základ a primární zdroj tekutin
Pokud chci tvrdě makat (na sobě, v práci, v posilovně), pokud chci udržet svůj intimní život, pokud chci předejít zbytečným zdravotním komplikacím, životospráva bude mít důležitou roli. Kontroluji svůj příjem mezi zdravým jídlem a „junk food“ v poměru 80:20.
Spánek. Moje osobní mezera a prostor pro zlepšení. Rád bych se dostal k 7-8 hodinám spánku. A to doporučuji i vám. Jelikož jsem nadšený ze brzkého vstávání, potřebuji jít dříve spát. Nedostatek spánku dělá nepořádek v hormonech, endorfinu, což má dopad na výkon a náladu. Zkuste se ukládat a vstávat ve stejnou dobu a sledujte, co to po dvou – třech měsících způsobí.
Bolest a překážky. Když se dostanu k nějakému dokumentu, knize nebo studii o původních kmenech, často zaznívá poznámka o nepřítomnosti depresí nebo o jednoduchosti, ve které lovci-sběrači nacházejí spokojenost. Jak to dokáží bez televize, radiátorů, supermarketu, dvou aut pro rodinu, dovolené alespoň o dvě země dál? Život v rajské zahradě to nebude, protože i oni zažívají chlad, hlad, deště …
Za sebe hodnotím, že život v komfortu mě dělá zjemnili, měkčím a nakonec nespokojenější, když věci kolem mě nemají jistý standard pohodlí. Překážky a schopnost snášet bolest mě naopak dělají odolnějším a připraveným zůstat spokojený iv nepřízni okolností.
Máme příliš mnoho času a prostoru, který trávíme v minulosti a v budoucnosti zaměřený na sebe. Co tak přítomnost a ti, kteří kolem nás potřebují naši pozornost? To může být těžké, ale těžké věci produkují dobré věci.
Nastavte si cíle a výzvy a dostaňte se k nim. Pokud na nic nemíříte, nic netrefíte.
Vděčnost. Denně potřebuji hledat, za což jsem vděčný. Těšit se z toho, v čem jsem schopen. Vyvíjely jsme se v ohrožení, v zápase o život a tyto věci nám kdesi v mozku zůstaly. Vděčnost není naše přirozeně vyvinutá vlastnost. Soustředit se na dobré věci je nutná dovednost, která tvoří podmínky pro pocit štěstí. Ne vždy musím zůstávat v nastavení lovce.
Bojový chodník. Ne vždy musím mít prst na spoušti, ale to neznamená, že musím opustit svůj „bojový chodník“. Pro mě to znamená nezapomenout na svou vizi, osobní deklaraci a cíle. Nežiji život nikoho jiného, protože to lidi okrádá o radost. To, že vím, kam směřuji, je příliš vzácné na to, abych to opustil. Běžím svůj běh. Nejlepší jako vím, tam, kde jsem, s tím, co mám.
Teď vy.
