Zatímco zpracované potraviny jsou jednodušší výrobky, v nichž dominují dvě nebo tři složky, přidaný cukr, tuk nebo sůl, terciární zpracované potraviny prošly složitým procesem a obsahují přísady, které se nepoužívají při vaření doma. Jsou navrženy tak, aby byly potenciálně více návykové. Jsou také velmi chutné, což znamená, že mohou vytvořit „velmi hodnotný zážitek z jídla, který může usnadnit nadměrnou konzumaci“. A jsou to většinou dobře prodávané výrobky, jako nealkoholické nápoje, instantní nudle a dětská výživa. Takové potraviny mají často vysoký obsah kalorií, přidány cukry, trans-tuky a sodík, ale i antioxidanty, stabilizátory a konzervační látky. Také procházejí rozsáhlým průmyslovým zpracováním a často obsahují mnoho umělých přísad. To je činí zdraví škodlivými. Jejich konzumace je spojena s vyšším rizikem obezity, kardiovaskulárních chorob, diabetu 2. typu, některých druhů rakoviny a jiných chronických onemocnění.
Spotřeba ultra zpracovaných potravin je již nyní vysoká, je však nepravděpodobné, že se dále zvýší v zemích s vysokými příjmy, jako je Austrálie a USA, kde tržby dosáhly vrcholu. To znamená, že společnosti vyrábějící tyto výrobky rychle rozšiřují své provozy v industrializovaných zemích, jako například Jižní Afrika, Indonésie, Čína a Brazílie. Vzhledem k tomu, že tyto země představují většinu světové populace, vyvolává to vážné obavy v souvislosti s globálním veřejným zdravím.
V nedávno publikované studii vědci zjistili, že celkový prodej ultra zpracovaných potravin v těchto industrializovaných zemích bude do roku 2024 ekvivalentní prodejem v bohatých zemích. Tyto plánované rozšíření trhů v zemích se středními příjmy vyvolávají velké obavy, zda se nepřipravujeme o globální schopnost předcházet chronickým onemocněním a jejich léčení.
Nezdravé potraviny: Proč se velké společnosti zaměřují na země se středními příjmy
Jak se pak, navzdory dobře zdokumentovaným škodám, které terciární zpracované potraviny způsobují na zdraví člověka, dokáže takový potravinářský průmysl etablovat, růst a udržet své trhy po celém světě? Postupy lze rozdělit do tří hlavních kategorií.
Zaprvé, zřízení globálních výrobních sítí zahraničními společnostmi zaznamenalo rychlý růst investic do místních aktiv, jako jsou továrny, v zemích se středními příjmy. To naznačuje jejich záměr expandovat v těchto zemích. Tento rychlý růst byl v mnoha případech poháněný partnerstvími nebo akvizicemi domácích konkurentů. Příkladem je akvizice cukrářské společnosti Hsu Fu Chi v Číně společností Nestlé. Investice, jako jsou tyto, mohou promítnout do většího politického pákového efektu, protože vlády soutěží o tyto často lukrativní obchodní transakce.
Zadruhé, vytvoření rozsáhlých místních distribučních sítí, které usnadňují expanzi velkých společností na nižší než národní úrovni. To umožnilo rozsáhlý prodej ultra zpracovaných potravin prostřednictvím místních supermarketů a obchodů se smíšeným zbožím. Tyto se množí v zemích se středními příjmy, aby se dostali k chudšímu a venkovskému obyvatelstvu.
Používají se i další strategie, například mikrodistribučný systém Nestlé využívající podomních prodejců na oslovení tisíců domácností v brazilských favelas, jakož i služba přímého prodeje zákazníkům během pandemie COVID-19.
Nakonec, jsou to různé marketingové strategie na zacílení předtím nezasažené populace. Pomocí technik „kontrolního kapitalismu“ jsou tyto společnosti schopny sbírat stále více údajů o chování spotřebitelů a vytvářet personalizovanou reklamu. To jim umožňuje lépe ovlivnit chování spotřebitelů prostřednictvím svého digitálního marketingu. Sponzorováním velkých sportovních akcí dále zvyšují viditelnost a vhodnost svých produktů. Bylo to vidět v Jižní Africe, kde byla Coca-Cola jedním ze sponzorů mistrovství světa FIFA 2010.
Nezdravé potraviny: Proč se velké společnosti zaměřují na země se středními příjmy
Aby tento segment potravinářského průmyslu rostl a udržel své trhy, musel značně investovat do marketingu a propagace, ale zároveň i implementovat politické strategie předcházení, oddálení nebo oslabení předpisů, které omezují její marketingové aktivity. Mohou být seskupeny do tří hlavních kategorií. Klíčovou politickou aktivitou je lobování, která se používá k provádění politik, které zastupují zájmy tzv. Big Food společností.
